- Velikost písma +

 

Nebe štít prohýbá se
úder, rána, kapka, blesk.
Síla tisíc bojovníku, zdá se.
Zbraně své ukazuje lesk.

Pak zlátne oku vůkol nám,
voní, šumí, zrno, klas.
Praví; laskavé tváře mám,
jen vyslyšte můj hlas.

I padne silně v kovadlinu
stříbro, zlato, oheň, třesk.
Rád u výhně jeho zhynu,
nechť nezůstane po mně stesk.

Nohy dupou v bitvě teď
pot, prach, popel, hlína.
Nebojácně k boji hleď,
ať strachu nesouží tě vina.

Tak ucti věrně jeho trůn
víno, chléb, maso, med.
Snad milostivě dáti um
či k sobě přizve posedět.

 

 



Tip: Povídku můžeš pouze oznámkovat, napsat komentář, nebo obojí zároveň.

Tento archív má na starost soukromá fyzická osoba a nevztahuje se na něj nařízení GDPR.

Autorská práva patří původním autorům fandomů, které zde naleznete. Z obsahu těchto stránek nikomu neplyne žádný zisk.